Hraje k tomu Avrilka,,He wasn't"
.A ty rány co jsme si natropily se určitě zahojí.Láska někdy léčí.
Je večer a přemýšlým co bude zítra.Tohle ně snad zabije to čekání.Já nikomu nic neudělala a teď tak pykám ach jo.mumlám si v duchu. Opět nuda a nic víc.Pořád se mi vrací v paměti ten okamžik když mě Gee uviděl s Billem.To byl strašný okamžik.Připadala jsem si hrozně,divně,hnusně jako nějaká coura.Bez Georga to nemá smysl.Nemůžu bez něj žít je pro mě všechno moc ho miluji.Měla bych jít za ním a omluvit se mu,ale za co, já se nemám omlouvat.Nic jsem neprovedla to by si měl vyřídit s Billem.Ten mi tohle způsobil.Tuhle bolest.Tuhlke velkou bolest.Kvůli němu se Gee urazil a odešel ode mě.Teď si myslí ,že si někde užívá ma ono je to naopak.A nebo sedí doma v koutě a přemýšlý o nás. Cio bude za hodinu za den za jeden tejden asi nic jenom ta hnusná prázdnota.Ani se neozval.Třeba mě nemá už rád a nechce mě vidět.Snad se se mnou nerozejde..Jsem smutná a doufám,že se brzy vrátí samota je strašná věc.Samota a prázdno mě ničí.Taková ošklivá odporná věc jak jen může existovat.To nepochopím.Potom se tu musím takhle trápit. V noci nemůžu spát a tak si jdu udělat čaj.Ten mi pomůže miluji višňový čaj s jogurtem.Ten mi chutná nejvíce.V kuchyni leží dopis,který jsem si okopírovala.Muisím ho otevřít a přečtu si co jsem to vlastně napsala.Určitě hlouposti nějaké blbosti.No nic stejnak si to přečetl.Potom ho taky mhl roztrhat a vyhodit a nebo ho má v šuflíku schovanej.Když dopiju čaj vezmu ten dopis a zastrčím ho do růžový obálky.kterou mi dal Georg s krásným přáníčkem k narozeninám.Otevřu šufle a položím ho tam.Chvíli se dívám do zdi a něco se mi honí hlavou a potom zasnu a jdu už konečně spát.Nezdají se mi žádné sny.Moje fantazie spí spí a spí.
Ráno se vzbudím a zase ticho a prázdno.Tohle je k nevydžení.Proč se to muselo stát.Proč?Musím něco podniknout nebo se doma unudím.Co sama čumět do zdí to mě už dávno neba.Do kina ani do divadla se mi nechce takže zase tu budu sama.Asi půjdu ven tam je čistý vzduch ten mi pročistí hlavu.Potřebuji si s někým popovídat,ale s kým.Venku nikoho nepotkám jsem tu sama.Nikoho nezajímají moje trable.Nikdo mě nvyslechne.nechce poslouchat pořád to samé dokola.Nicky mu to určitě řekla,ale proč za mnou nepříde a neřekne mi co si o tom myslí.snad není uraženej.To by mi ještě tak scházelo.Všichni se na mě vyprdli.To jsou teda kamarádi.Nebo proč mi Georg nezavolal,snad o mě nestojí?Nebo snad odjel?Pořád si kladu tyto otázky,ale k čemu mi jsou jenom k trápení.a trápení mi k ničemu není.
Georgu,Georgu vrať se mi zakřičím.Křičím jen tak do prázdna.Ozívá se to nádherně.Jéminkote já jsem trdlo co to provádím.Georg tu není a neslyší mě.Z té samoty mi dokonce začíná hrabat.Asi by bylo nejlepší odjet na víked zase na chatu.Tam je klid a krásně zpívají ptáčci.Venku mi to nejvíce prospěje.Vedle je les a ten mi dodá sílu.
Super, rychle pokráčko! Tu povídku jsem upravila