Reportér: Nejdříve, co jsi myslíte o Londýně?
Tom: Je krasný! Byly jsme tu několikrát na dovolené, všechno soukromě, stejně tak i se skupinou. Bill měl nějaký nahravaní, tak jsme se podívali na město a hodně se nám libí. Myslim, že je to zvláště krasné město.... pro kluky.
Reportér: Ale tak špinavé..
Tom, ok, některé časti jsou no..
Bill: Trochu špinavé, ale taková velkoměsta jsou.
Tom: Vyvolá to ve vás pocit, že jste ve velkoměstě.
Georg: V Německu to máte to samé... Berlín také není zrovna nejčisčí město na světě...
Tom: Je až přiliž špinavý- Německo je špinavé také.
Reportér: Kdo je váš oblibený britský band?
Tom: Uh, jakže....
Georg: Oasis
Tom: Přesně, kdo taky jinej, že?
Bill: Nedávno tam někdo byl...
Georg: The Beatles
Tom: Coldplay?
Georg: Coldplay
Tom: Coldplay. Ty mám hodně rád. Viděli jsme je na MTV Europe Music Awards, předloni, v Lisabonu- velmi hrozivá skupina. Můj favorit.
Bill: Nevím jestli jsou z Anglie- Placebo. Jsou z Anglie? Miluju Placebo.
Reportér: Ano, jsou z Anglie. Pro lidi co Vás ještě neviděli naživo- mužete jim říct jakou mají Tokio Hotel show a tak, co mužou očekavat?
Tom: Okay. Právě jsme byly na Evropský tour a byla to užasná chvíle. Měli jsme postavený podium... bylo ohromný... a většinou... dobře co se stavá při našich koncertech? Vetšinou je to nepředvídatelný. Nemáme žadný určitý plán, když jsi stoupneme na podium, vetšina věcí se stane svévolně. Behem našeho Evropského turné jsme hrali songy s obou alb - myslím, že bylo 5 nebo 6 ze starého a celé nové album.
Bill: Mužete očekavat LIVE hudbu.
Tom: A zabavu. A je to hlasité- každý náš koncert je hlasitý.
Reportér: Jak oslavíte vaše 18tiny?
Bill: Eh..
Gustav: Moje byly naprosto normální. Opekli jsme si zvíže na ohni s rodiči a bylo to.
Georg: Nměl jsem obrovskou oslavu..
Bill: My budeme mít oslavu 1. zaří a to bude...
Tom: Obrovská pařba..
Bill: Největší party- plánujeme něco strašně dobrýho. Sice nevíme ještě co to bude, ale bude to ohromný. Je to něco speciálního, 18tiny, měli bychom udělat nějakou děsivou věc. Myslím že to bude ohromná pařba..
Reportér: Mělo by to tak být, 18té a 21ní narozeniny jsou duležitá data. Teď mi řekněte něco o městě odkud pochazíte- je to menší město.
Bill: ano pochazíme z maleho a ošklivého města.
Tom: Magdeburg.
Reportér: Opravdu?
Bill: Normálně to ani reportéři nevedí. A my žijeme ještě v jedný vesničce poblíž..
Georg: Pod Berlínem. Asi 100km od Berlína..
Tom: Trochu víc než 100km
Gustav: 140- koho to zajímá
Reportér: opravdu poblíž
Gustav: Poblíž, přesně tak
Reportér: O vašem rodném městě každý v německu ví- ale jste vy vlastně ještě lidi s toho města města nebo jen chlapci na cestách?
Bill: Myslim, že máme lidi koulem nás- máme ještě svoje staré přatele, naše rodiny, které nám jsou opravdu blizcí. Myslim že je to pro ně normální, že pro ně jsme se nezměnili. Jsme s nimi v kontaktu a vše je normální. Samozhřejmě nějací přátelé se změnili- jsou mezi nimi lidé, nestalí přátelé, potom je všechno jinak.
Tom: Vždy tam byly takový lidé co se za nás nepostavili, kteří se za nás nepostavili, když jsme byly na začátku a hráli po klubech. To se moc nezměnilo. Nikdy jsme nebili kluci od vedlejších oveří- jen idioti zmenili nazor.
Reportér: A co prarodiče - nemají o vás strach?
Georg: Eh... Naši prarodiče viděli některé z našich show, a dost se jim to libilo.
Bill: Moji řekli, že to bylo dost hlasité, ale že se jim to libilo.
Georg: ale "kids these days"!
Reportér: Dobře, každy člověk vypadá jinak...když jste pryč, co z Německa Vám nejvíc chybí?
Tom: Co nám chybí, když jsme v jiný zemi?
Bill: Ano
Tom: Když jsme v jiný zemi- a kdykoliv jsme na cestách- nejvíc postrádame naše vlastní postele. Vždy se nejlíp spí ve vlastní postely, takže je postradame. A taky nám chybí naši domací mazlíčci. Rodina a přátelé- to je to co nám chybí uplně ze všeho nejvíc. Ale musim říct, jen co máme nějaký to volno, máme hned pocit, že chceme zpátky na cesty. Když se dostatečně dlouho vyspíme, jsme aktivní a máme hodně energie.
Reportér: Mám několik otázek od fanoušků: Především venku jsou zaporné stránky o vás, a další nehezké věci- Jak se vyrovnáváte, že jak vaše slava se stavá větší a větší přibívají i zaporné komentáře?
Bill: Věřím, že je to čast toho - když jste úspěšní, vždycky se najdou lidé kteří se domnívají, že si to nezasloužíte. Potom žarlí, já věřim že je to normální- jak Tom řek, doprovazí nás to od začátku. Hudba je opravdu něco emocionálního. Dáte do ní hodně z vaší osobnosti, každý člověk je jiný, a vnímá to jinak- víme to. Každy z nás, ze skupiny, má lidi kterým se líbí, ale také dost odpůrců. Myslím že potřebujete kritiku i fanoušky aby jste se mohl vypracovat a zdokonalit. Pro nás je to normální, doprovazí nás to od začátku.
Reportér: Toto je další otázka od fanouška- Měli jsme tu nějaké otazky o Olsen-Twins, ale ty nechme stranou
Ale: Byly jste někdy šokováni reakcí fanouška? Opravdu fanatictí fanoušci?
Tom: Nikdy se nestala žadná věc, co by nás šokovala... nebo ano?
Georg: ok, docela mě ohromil transparent na jednom koncertu.. bylo tam napsáno: "Pojdme si dát koks na nahých kurvách". Svým zpusobem to bylo zvláštní..
Tom: ale jinak ne... niní snadné šokovat nás. My jsme...
Bill: Dokažem vzít hodně :)
Tom: Jo
Reportér: A nejlepší otázka. Otazka od fanouška pro Toma: Jak se ti povedlo aby ti kalhoty drželi ?
Tom: Eh? Co?...
Reportér: Jak ti držej kalhoty?
Tom: Mám pásek, jako každy normalní člověk. Mám Pásek, obyčejný pásek a zvláštní zpusob chůze..
Georg: Musíš chodit jako kačer.
Tom: Jdu nohama trochu od sebe- ale to musím dělat v každém případě. Dokonce ikdyž si vemu těsné kalhoty, protože mám hodně mezi nohama..
---
Překlad: Paigik for http://paiginky.blog.cz
Tom: Je krasný! Byly jsme tu několikrát na dovolené, všechno soukromě, stejně tak i se skupinou. Bill měl nějaký nahravaní, tak jsme se podívali na město a hodně se nám libí. Myslim, že je to zvláště krasné město.... pro kluky.
Reportér: Ale tak špinavé..
Tom, ok, některé časti jsou no..
Bill: Trochu špinavé, ale taková velkoměsta jsou.
Tom: Vyvolá to ve vás pocit, že jste ve velkoměstě.
Georg: V Německu to máte to samé... Berlín také není zrovna nejčisčí město na světě...
Tom: Je až přiliž špinavý- Německo je špinavé také.
Reportér: Kdo je váš oblibený britský band?
Tom: Uh, jakže....
Georg: Oasis
Tom: Přesně, kdo taky jinej, že?
Bill: Nedávno tam někdo byl...
Georg: The Beatles
Tom: Coldplay?
Georg: Coldplay
Tom: Coldplay. Ty mám hodně rád. Viděli jsme je na MTV Europe Music Awards, předloni, v Lisabonu- velmi hrozivá skupina. Můj favorit.
Bill: Nevím jestli jsou z Anglie- Placebo. Jsou z Anglie? Miluju Placebo.
Reportér: Ano, jsou z Anglie. Pro lidi co Vás ještě neviděli naživo- mužete jim říct jakou mají Tokio Hotel show a tak, co mužou očekavat?
Tom: Okay. Právě jsme byly na Evropský tour a byla to užasná chvíle. Měli jsme postavený podium... bylo ohromný... a většinou... dobře co se stavá při našich koncertech? Vetšinou je to nepředvídatelný. Nemáme žadný určitý plán, když jsi stoupneme na podium, vetšina věcí se stane svévolně. Behem našeho Evropského turné jsme hrali songy s obou alb - myslím, že bylo 5 nebo 6 ze starého a celé nové album.
Bill: Mužete očekavat LIVE hudbu.
Tom: A zabavu. A je to hlasité- každý náš koncert je hlasitý.
Reportér: Jak oslavíte vaše 18tiny?
Bill: Eh..
Gustav: Moje byly naprosto normální. Opekli jsme si zvíže na ohni s rodiči a bylo to.
Georg: Nměl jsem obrovskou oslavu..
Bill: My budeme mít oslavu 1. zaří a to bude...
Tom: Obrovská pařba..
Bill: Největší party- plánujeme něco strašně dobrýho. Sice nevíme ještě co to bude, ale bude to ohromný. Je to něco speciálního, 18tiny, měli bychom udělat nějakou děsivou věc. Myslím že to bude ohromná pařba..
Reportér: Mělo by to tak být, 18té a 21ní narozeniny jsou duležitá data. Teď mi řekněte něco o městě odkud pochazíte- je to menší město.
Bill: ano pochazíme z maleho a ošklivého města.
Tom: Magdeburg.
Reportér: Opravdu?
Bill: Normálně to ani reportéři nevedí. A my žijeme ještě v jedný vesničce poblíž..
Georg: Pod Berlínem. Asi 100km od Berlína..
Tom: Trochu víc než 100km
Gustav: 140- koho to zajímá
Reportér: opravdu poblíž
Gustav: Poblíž, přesně tak
Reportér: O vašem rodném městě každý v německu ví- ale jste vy vlastně ještě lidi s toho města města nebo jen chlapci na cestách?
Bill: Myslim, že máme lidi koulem nás- máme ještě svoje staré přatele, naše rodiny, které nám jsou opravdu blizcí. Myslim že je to pro ně normální, že pro ně jsme se nezměnili. Jsme s nimi v kontaktu a vše je normální. Samozhřejmě nějací přátelé se změnili- jsou mezi nimi lidé, nestalí přátelé, potom je všechno jinak.
Tom: Vždy tam byly takový lidé co se za nás nepostavili, kteří se za nás nepostavili, když jsme byly na začátku a hráli po klubech. To se moc nezměnilo. Nikdy jsme nebili kluci od vedlejších oveří- jen idioti zmenili nazor.
Reportér: A co prarodiče - nemají o vás strach?
Georg: Eh... Naši prarodiče viděli některé z našich show, a dost se jim to libilo.
Bill: Moji řekli, že to bylo dost hlasité, ale že se jim to libilo.
Georg: ale "kids these days"!
Reportér: Dobře, každy člověk vypadá jinak...když jste pryč, co z Německa Vám nejvíc chybí?
Tom: Co nám chybí, když jsme v jiný zemi?
Bill: Ano
Tom: Když jsme v jiný zemi- a kdykoliv jsme na cestách- nejvíc postrádame naše vlastní postele. Vždy se nejlíp spí ve vlastní postely, takže je postradame. A taky nám chybí naši domací mazlíčci. Rodina a přátelé- to je to co nám chybí uplně ze všeho nejvíc. Ale musim říct, jen co máme nějaký to volno, máme hned pocit, že chceme zpátky na cesty. Když se dostatečně dlouho vyspíme, jsme aktivní a máme hodně energie.
Reportér: Mám několik otázek od fanoušků: Především venku jsou zaporné stránky o vás, a další nehezké věci- Jak se vyrovnáváte, že jak vaše slava se stavá větší a větší přibívají i zaporné komentáře?
Bill: Věřím, že je to čast toho - když jste úspěšní, vždycky se najdou lidé kteří se domnívají, že si to nezasloužíte. Potom žarlí, já věřim že je to normální- jak Tom řek, doprovazí nás to od začátku. Hudba je opravdu něco emocionálního. Dáte do ní hodně z vaší osobnosti, každý člověk je jiný, a vnímá to jinak- víme to. Každy z nás, ze skupiny, má lidi kterým se líbí, ale také dost odpůrců. Myslím že potřebujete kritiku i fanoušky aby jste se mohl vypracovat a zdokonalit. Pro nás je to normální, doprovazí nás to od začátku.
Reportér: Toto je další otázka od fanouška- Měli jsme tu nějaké otazky o Olsen-Twins, ale ty nechme stranou
Ale: Byly jste někdy šokováni reakcí fanouška? Opravdu fanatictí fanoušci?
Tom: Nikdy se nestala žadná věc, co by nás šokovala... nebo ano?
Georg: ok, docela mě ohromil transparent na jednom koncertu.. bylo tam napsáno: "Pojdme si dát koks na nahých kurvách". Svým zpusobem to bylo zvláštní..
Tom: ale jinak ne... niní snadné šokovat nás. My jsme...
Bill: Dokažem vzít hodně :)
Tom: Jo
Reportér: A nejlepší otázka. Otazka od fanouška pro Toma: Jak se ti povedlo aby ti kalhoty drželi ?
Tom: Eh? Co?...
Reportér: Jak ti držej kalhoty?
Tom: Mám pásek, jako každy normalní člověk. Mám Pásek, obyčejný pásek a zvláštní zpusob chůze..
Georg: Musíš chodit jako kačer.
Tom: Jdu nohama trochu od sebe- ale to musím dělat v každém případě. Dokonce ikdyž si vemu těsné kalhoty, protože mám hodně mezi nohama..
---
Překlad: Paigik for http://paiginky.blog.cz