Tokio Hotel jsou největší kapelou v Německu za posledních dvacet let a prodali přes tři miliony alb za dva roky.
Hráli svoje první vystoupení v Anglii, které bylo vyprodané.
Se svým debutovým singlem "Ready, Set, Go!", který zde vyjde v srpnu, FemaleFirst je jeden z prvních, kteří udělali interview s Tokio Hotel, když jsme je zachytili v rychlosti na pár minut a uviděli jsme jak zvládají vlnu úspěchu.
Jak se dala kapela dohromady a proč jméno Tokio Hotel, má to nějaké mínění?
Tom: Bill a já jsme spolu hráli muziku už od devíti let. Já hrál na kytaru a Bill zpíval a hrál na keybord, který zaujímal místo basy a bicích.
Georg: Gustav a já jsme se poznali an hudební škole a stali jsme se přáteli. Jednou večer jsme viděli Billa a Toma jak vystupují v malém klubu nazvaném Gräninger Bad. Bylo jasné, že potřebují pomoc. Tak jsme šli za nimi a začali si povídat.
Gustav: Tak všechno začalo.
Stali jste se největšími hvězdami v Německu za posledních dvacet let, počítali jste s takovým stupněm úspěchu a jak zvládáte svoji slávu?
Bill: Děláte si legraci? Jsme spolu už sedm let. A vše, co jsme kdy chtěli, byla nahrávací smlouva. Potom, co jsme potkali naše producenty, šli jsme do studia a cvičili, cvičili, cvičili - už dva roky. Mysleli jsme si, že nikdy nevydáme singl.
Tom: Potom jsme dostali naši smlouvu a vydali "Monsoon" v němčině - už jsou to dva roky. A potom šlo vše velmi rychle. Bylo to neuvěřitelné. Víc než jsme vždy snili. A teď - po našem velkém úspěchu v Německu - se to stalo i ve Francii, Švédsku, Itálii, Španělsku, Rusku - v tolika zemích v Evropě. Stále nemůžu uvěřit, že jsme měli evropské turné. Nikdo z nás si nikdy předtím nemyslel, že by se tohle mohlo stát.
Prodali jste 3,5 milionu nahrávek ve dvou letech, co si myslíte, že vám zapříčinilo tak rychlý úspěch?
Tom: Na to je těžké odpovědět. Vždycky jsme věděli, co jsme chtěli dělat. Máme vlastní styl a to pro nás bylo důležité, mít náš styl, tak jak jsme chtěli. Nikdy jsme to nevzdali a byla to opravdová výzva dělat rozhodnutí. Jsou tu vždycky lidé, kteří vám chtějí říkat, jak má vše vypadat. Ale my máme vlastní vize a děláme to svoji cestou.
Bill: Taky si myslím, že potřebujete štěstí a musíte být na správném místě ve správnou dobu. To se stalo nám. Taky nám naši fanoušci píší po celou tu dobu a říkají, že se spojují s našimi písněmi, protože zpíváme o věcech, které se dějí i v jejich životech a to je taky ten důvod, proč jsme jim tak blízcí. Sdílíme emoce, problémy a situace jaké mají děti, když vyrůstají.
Video pro vás singl "Ready, Set, Go!" je zajímavý a odehrává se docela na opravdu temným místě. Jaké to bylo natáčet?
Bill: Bylo to velmi únavné natáčení. Natáčeli jsme 25 hodin non-stop. Ta píseň je o zlomu. Je to o tom se nevzdávat a nebýt chycen strachem nebo dalšími lidmi, kteří nám říkají, co dělat. Takže jsme zvolili tohle video se "šedými" lidmi - jak jsem je nazval. Vzdali svoje sny a přestali se jich docílit. Když nás slyšeli hrát, zlomili to a nechali všechno za sebou - jako nás.
Hráli jste na Dni Bastily ve Francii před půl milionem diváků, jaké to bylo?
Bill: Bylo to absolutně úžasné. Nejvíc lidí, pro který jsme zatím hráli. Bylo to tak vzrušující a speciální. A byla to pro nás velká pocta jako pro německou kapelu, hrát u Eiffelovy věže 14.července! Byl to pocit jako u "jednou za život" vystoupení.
Tom: Musíte si to představit - ani z toho velkého podia - nebylo vidět konec řad. Absolutně šílený!
Jsou tu pomluvy, že chcete vydat make-up, je na tom něco pravdy?
Bill: Je tu tolik pomluv - ale tahle je pro mě nová.
Tom: Slyšel jsem o tom. Ale není to pravda.
Měli jste svoje první vystoupení v Anglii v červnu, jak to na vás zapůsobilo?
Gustav: Bylo to úžasné. Kamkoli přijdeme do země, jsem vždycky nadšen z faktu, že naši fanoušci už znají texty a můžou zpívat sami. To se stalo i ten večer v Londýně. A bylo to speciální, protože to bylo poprvé, kdy Bill zpíval anglické písně.
Bill: Byl jsem velmi nervózní, ale všechno šlo perfektně. Angličtí fanoušci nám dali úžasné uvítání - bylo to skvělé.
Pro ty, kteří vás v Anglii neznají tak dobře, co můžou očekávat z vašeho alba?
Bill: Je to naše první anglické album a je nazvané "Scream". Nahrávání ho byl velmi speciální zážitek a výzva - hlavně pro mě. Je to mix písní z našeho prvního a druhého německého alba a ty písně byly přeloženy do angličtiny. Takže zatímco ostatní měli volno, protože jsme nepotřebovali znova nahrát muziku - já jsem musel být ve studiu a nahrávat písně v angličtině. Protože jsem perfekcionista, chtěl jsem, aby ty písně zněli jako od rodilého mluvčího a ne jako od němce, který zkouší zpívat anglicky. Dalo mi to nějaký ten čas, ale jsem s výsledkem velmi spokojen a jsem velmi pyšný, že jsme udělali anglické album.
Tom: Je tu jedna speciální věc u anglické verze, přidali jsme dvě extra písně - "Live Every Second" a "Raise your hands".
Napsali jste album sami a jestli jo, tak kdo jsou vaše hudební inspirace, koho uznáváte?
Bill: Pracujeme se čtyřmi producenty. Já píšu texty, kluci dělají muziku. A naši producenti taky přichází s nápady. Pracujeme na všem společně, takže je to týmová práce a každý se zúčastní.
Tom: Každý z nás čtyř poslouchá velmi odlišný styl muziky v osobním životě. S Tokio Hotel jsme vždycky chtěli mít vlastní styl - muzika, kterou hrajeme s Tokio Hotel je výsledek a můžete to nazvat naší společnou půdou - hudebně samozřejmě. Všichni máme zpěváky a kapely, které máme rádi a respektujeme je, ale nikdy jsme neměli idoly nebo jsme nechtěli znít jako někdo jiný.
Máte nějaké plány pro další vystoupení v Anglii?
Georg: Zajisté, že bychom se rádi vrátili a hráli v Anglii! O tom to celé je: hraní živě a mít skvělé časy s fanoušky. Pro tohle žijeme a proto jsme se stali muzikanty.
A co Amerika?
Tom: Milujeme cestování, poznáváme nové země a potkáváme nové fanoušky. Kdekoli zjistíme, že máme v nějaké zemi fanoušky, kde jsme ještě nebyli, kteří mají rádi naši muziku, kteří mají rádi nás a chtějí nás opravdu vidět živě, jdeme tam, abychom je poznali.
Zdroj: tokiohotel-thh.blog.cz