Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem
Yeah!: Na co obzvlášť rádi vzpomínáte?
Bill: Byli jsme opravdu drzé děti…
Tom: Ukradl jsem klíčky od auta mého nevlastního otce a pak jsem si vyjel s pár kamarády v jeho Renaultu Clio. Na vesnici nám v protisměru jelo sice málo aut, ale já jsem přitom narazil do kmene stromu. Proto byla na autě velká boule. Nikdy jsem se nepřiznal. Můj nevlastní otec si dodneška myslí, že do něho někdo narazil. Dodnes…
Bill: Byli jsme opravdu drzé děti…
Tom: Ukradl jsem klíčky od auta mého nevlastního otce a pak jsem si vyjel s pár kamarády v jeho Renaultu Clio. Na vesnici nám v protisměru jelo sice málo aut, ale já jsem přitom narazil do kmene stromu. Proto byla na autě velká boule. Nikdy jsem se nepřiznal. Můj nevlastní otec si dodneška myslí, že do něho někdo narazil. Dodnes…
Yeah!: Jaké věci jste ještě dělali?
Tom: Ještě si velmi dobře vzpomínám na dobu ve školce a v přípravné škole. Měl jsem tehdy nejlepšího kamaráda. Společně jsme se vždycky pokoušeli rozzlobit děti ze čtvrté třídy. Vždycky jsme se s nimi chtěli bít, i když byli o hodně větší. Umíte si ale představit, kdo vyhrál (směje se).
Bill: Protože jsme házeli kameny, vždycky jsem dostali od učitelů tresty. Ve škole jsme vždycky dělali hodně hloupostí. Tak špatné, že jsme jednou byli odděleni. To bylo pro nás velmi smutné!
Tom: Ještě si velmi dobře vzpomínám na dobu ve školce a v přípravné škole. Měl jsem tehdy nejlepšího kamaráda. Společně jsme se vždycky pokoušeli rozzlobit děti ze čtvrté třídy. Vždycky jsme se s nimi chtěli bít, i když byli o hodně větší. Umíte si ale představit, kdo vyhrál (směje se).
Bill: Protože jsme házeli kameny, vždycky jsem dostali od učitelů tresty. Ve škole jsme vždycky dělali hodně hloupostí. Tak špatné, že jsme jednou byli odděleni. To bylo pro nás velmi smutné!
Yeah!: Jak jste ještě trávili volný čas?
Tom: Byl jsem v karate. Ale jenom protože jsem chtěl imponovat mému dědovi. Bojové sporty shledával báječné. A děda byl můj vzor. Ale jednou jsem se mu přiznal, že mě to nebaví. Obával jsem se, že bude zklamaný, ale bylo to pro něho cool!
Tom: Byl jsem v karate. Ale jenom protože jsem chtěl imponovat mému dědovi. Bojové sporty shledával báječné. A děda byl můj vzor. Ale jednou jsem se mu přiznal, že mě to nebaví. Obával jsem se, že bude zklamaný, ale bylo to pro něho cool!
Yeah!: Co jste vůbec neměli rádi?
Bill : Školní družinu. Odpoledne jsme tam vždycky museli, protože naše mamka musela pracovat. To bylo děsné! Ve všemi ostatními dětmi jsme nebyli na jedné vlnové délce, potom to hrozné jídlo a vychovatelka nás nutila dělat domácí úkoly!
Tom: Ale začalo to tam s holkami. Dostávali jsme naše první milostné dopisy (šklebí se)! Typické bylo pozvání na hru s míčem. Přitom jsme se do holek zamilovali!
Bill: Docela oblíbená byla roura k prolézání. Uvnitř vždycky všichni leželi a líbali se!
Tom: Naštěstí nás v družině téměř všichni nesnášeli. Proto jsme odtamtud vyletěli. Potom jsme se stali takový klíčníci a mohli jednoduše jít po škole domů. To bylo o hodně cool a veselejší!
Bill : Školní družinu. Odpoledne jsme tam vždycky museli, protože naše mamka musela pracovat. To bylo děsné! Ve všemi ostatními dětmi jsme nebyli na jedné vlnové délce, potom to hrozné jídlo a vychovatelka nás nutila dělat domácí úkoly!
Tom: Ale začalo to tam s holkami. Dostávali jsme naše první milostné dopisy (šklebí se)! Typické bylo pozvání na hru s míčem. Přitom jsme se do holek zamilovali!
Bill: Docela oblíbená byla roura k prolézání. Uvnitř vždycky všichni leželi a líbali se!
Tom: Naštěstí nás v družině téměř všichni nesnášeli. Proto jsme odtamtud vyletěli. Potom jsme se stali takový klíčníci a mohli jednoduše jít po škole domů. To bylo o hodně cool a veselejší!