přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
________________________________________________________
Tokio Hotel jsou pop-rock/emo čtyřka z Magdeburgu, Německo. Jsou ve své zemi nejúspěšnější kapelou doby, obdrželi platiny nejenom ve své zemi, ale taky v Rakousku, Švýcarsku, Švédsku a Francii. Vydali dvě alba v Evropě, pod jmény "Schrei" a hned potom "Zimmer 483". Tenhle měsíc v Anglii vyšlo taky nové anglické album, které obsahuje mix z jejich předchozích alb. Roland Dei si promluvil s Billem Kaulitzrm (zpěv), Tomem Kaulitzem (kytara), Georgem Listingem (basa) a Gustavem Schäferem (bicí) a jejich fenomenálním úspěchu a jejich plánech na prolomení Anglického a Amerického obchodu.
Jaká je hudební scéna v Magdeburgu?
Bill: V Magdeburgu jsou různé druhy kapel, od popu, rocku, punku, od všeho něco. Dokonce i šlágry, který tu nemáte. Máte štěstí. Je to něco jako Cliff Richard, ale horší!
Jmenovali jste se Devilish. Vydali jste předtím něco a jaká ta muzika byla?
Bill: Vlastně jsme vydali CD, naše vlastní, které jsme produkovali ve velmi malém studiu na předměstí.
Tom: Bylo nám deset a jeden v tu dobu.
Bill: Všechno jsme si dělali sami. Platili jsme za to studio cigaretami a pivem. To bylo to jediné, co jsme jim mohli dát. Prodali jsme kolem 50 kusů CD.
Gustav: Ne 60 jich bylo.
Tom: Ne 50.
Bill: Bylo to naše první CD. Bylo opravdu, opravdu špatné. Všechno bylo udělané ručně, dokonce i cover a booklet jsme si udělali sami.
A jaká byla muzika na tom CD?
Bill: Byla to vlastně stejná muzika, jenom špatná.
Jakou muziku jste poslouchali, když jste vyrůstali?
Bill: Můj první kontakt s muzikou byl, když mi bylo šest let a byla to Nena.
Tom: Pro mě to začalo, když jsem začal hrát na kytaru a opravdu se mi líbili Aerosmith. Opravdu jsem měl rád Joe Perry, myslel jsem, že je opravdu dobrej a začal být jako on.
Gustav: Pro mě to byl Phil Collins a Genesis a Rod Stewart.
Georg: Pro mě to byli Beatles, Rolling Stones a AC/DC.
Byl ze začátku pro vaši práci váš mladý věk výhoda nebo nevýhoda?
Bill: Myslím, že to byla velká výhoda, protože čím dřív začnete, tím to je lepší. Je tu toho tolik, co se dá v muzice naučit. Nikdy se ji nedá přestat učit. Stále se můžete učit a vyvíjet se, i když vám je šedesát, takže čím dřív začnete, tím líp.
Tom: Yeah, hodně lidí nás nebere vážně. Dokonce i naše vlastní nahrávací společnost nás nebrala vážně. Změnilo se to.
Georg: Někteří lidi ani nemohli přijít na to, čeho jsme byli schopni na podiu a tak kolem, ale nebylo to špatné, aspoň jsme tam pak přišli a ukázali jim to.
Bille a Tome, vám otec vám dal oběma kytary a začal vás vtahovat do muziky. Jak jste se rozhodli, kdo bude zpívat a kdo hrát v kapele na kytaru?
Bill: To bylo opravdu jednoduché. Náš nevlastní otec koupil kytaru a já jsem byl vždycky velmi líný, když šlo o to, se na něco učit hrát. Zkoušel jsem to, ale když to nešlo za den, tak jsem dělal něco jiného. Jeden musel zpívat a tak jsem to vzal já.
Tom: Já jsem vlastně lepší zpěvák!
Už jste vydali dvě alba po celé Evropě. Jak se muzika od jednoho k druhému změnila?
Bill: Hlavní rozdíl mezi alby je ten, že když jsme vydávali první album, bylo mi třináct a můj hlas zněl mladě. Bylo mi sedmnáct, když jsme nahrávali druhé album a muzika se teda změnila. Je to teď trochu hlubší, kvůli mému hlasu. Je to víc kytarový, ale stále si myslíme, že je to Tokio Hotel, jenom s přirozenými rozvoji. Nikdy jsme se nic nesnažili změnit, prostě se to jenom stalo, díky tomu, že jsme hodně hráli a byli jsme na cestách, psali písně.
Jaký je smysl "Zimmer 483", název toho alba?
Bill: První píseň, kterou jsme pro to album napsali, jsme napsali ve Španělsku. Jeli jsme na dovolenou a chtěli jsme mít prázdniny, psát nějaké písně a být kreativní, ale skončilo to, když jsme viděli ten nepořádek v domě, protože to nebylo pěkné a na konci to vypadalo jako naše zkušebna. Napsali jsme tam naši první píseň, a protože ten dům měl číslo 483, rozhodli jsme se to pojmenovat Zimmer 483.
Váš průlomový singl byl "Monsoon". Bylo to napsané podle určité situace?
Bill: Vlastně bych řekl, že to je podle silného zamilovaného příběhu. Je to píseň o přátelství a hlubokém spojení s někým druhým. Je to o boji pro někoho, projít přes něco tlustého a tenkého s někým, jít spolu přes nejsilnější bouři.
Tom: Hledali jsme opravdu divné věci, které bychom ukázali, jaké to je se k někomu dostat a přišli jsme s "Monsoon". Nejdivnější nebo nejsilnější možnost představy, jak se k někomu dostat.
Jsou tu nějaké texty na albu, které by neměli být brány doslova?
Bill: Zkouším to dělat s každou písní, kterou napíšu, je to druh stylu, který tam vkládám, když píšu píseň. Psaní s německými texty je speciální případ. V Německu, je to braný jako šlágr, když píšete německé texty a ne anglické, německá tradice, obyčejné písně a potom někdy, čas od času se to stalo zase dobrým psát v němčině a dokonce rocková muzika začala existovat v němčině, takže pro mě, je muzika něco, do čeho se vkládají emoce a já se vždycky snažil psát obrazně, takže jsem nepsal obyčejné německé texty. Chtěl jsem, aby si lidi představili něco, když tu muziku poslouchají a to dělá tu muziku zajímavou. Je to můj styl.
Tenhle měsíc vychází v Angliic vaše "Best of" album. Písně byly nahrány v angličtině. Bylo snadné dát anglická slova do písní?
Bill: S angličtinou jsme měli nějakou tu pomoc od producentů.
Tom: Začínáme se angličtinu učit.
Bill: Mluvíme anglicky, ale neumíme plynule, takže jsme vzali nějakou pomoc, protože němčina je rozdílná, když se porovná s angličtinou. Opravdu jsme chtěli přímý překlad a nechtěli jsem ztratit žádný smysl písně, takže jsme si vzali nějakou pomoc a myslíme, že to dopadlo dobře. Jsme s výsledkem šťastní. Je to přímý překlad nakonec a doufám, že to každý slyší dobře.
Odteď budete vydávat anglické a německé verze svých alb nebo budete jenom psát v angličtině?
Bill: Budeme to dělat tak, jak doteď. Budu psát písně v němčině. Nemůžu psát písně nijak jinak. Je to náš mateřský jazyk a máme k tomu speciální spojení a nejlíp si věřím v němčině. Přeložíme je i do anglických verzí a pro mě to znamená, že budu mít dvakrát tolik práce než ostatní. Musím jít do studia dvakrát a zpívat, zatímco ostatní budou mít volno.
Georg: Je načase, aby si něco začal dělat!
Proč jste se rozhodli vydat "Best of" místo toho, abyste vydali tamty dvě alba v Anglii?
Tom: Vlastně bych to nenazval "Best of". Je to opravdu mix z obou alb. Jsou to naše oblíbené písně, písně, kterým nejvíc věříme a ke kterým máme nejlepší pocit. Jsou tam singly z obou alb, ale opravdu bych to fakt nenazval "Best of" ještě.
Bill: Abych byl upřímný, zní to opravdu dobře a vždycky jsme chtěli "Best of"!
Snažíte se prolomit Anglický a Americký obchod. Myslíte, že publikum bude reagovat nějak jinak na vaši muziku, než zbytek Evropy?
Bill: Opravdu ještě nevíme, protože jsme tam hodně nebyli a nemáme tam ještě tolik fanoušků. Musíme tam jet a uvidíme, co se stane. Není lehké prolomit Anglický a Americký obchod, když jste německá kapela.
Tom: Hlavně když jste německá kapela, která se učí angličtinu.
Bill: Dokonce ani v minulosti tu nebyli němečtí interpreti, kteří to v Anglii nebo Americe zvládli. Jsme zvyklí zpívat v němčině a máme anglické album a chceme vidět, jak to bude fungovat. Nestresujeme se s tím, jestli budeme úspěšní. Jsme rádi, že byla možnost, to zkusit. Pojedeme tam, dáme to nejlepší a uvidíme, co se stane.
Na své Myspace stránce máte video, jak opouštíte francouzský hotel a fanoušci venku šílí. Byla tu nějaká situace, kdy to bylo opravdu nebezpečné?
Bill: Nejdřív musím říct, že se takových situací nebojíme. Všichni ti lidé stojí před hotelem, jak jste to mohli vidět, jsou...jsou tam, protože se jim líbí naše muzika a my. Takže se nebojíme, ale takové situace se můžou stát nebezpečnými, nejenom pro nás, ale i pro fanoušky, dokonce i na show nebo před hotely, velmi se staráme o bezpečnost pro fanoušky, takže my a náš tým děláme vše pro to, aby byli v bezpečí a nic se nestalo.
Každý člen kapely má jinou image. Ovlivnilo to vaše osobnosti?
Tom: Takhle jsme vypadali už když jsme se poznali. Samozřejmě, že Bill má někdy kratší nebo delší vlasy, ale vždycky nosil make-up a já měl vždycky dredy. Někdy si lidi myslí, že nejsme stejná kapela, protože vypadáme tak odlišně, ale jsme, jací jsem a vždycky jsme takoví byli. Nikdo nás takhle neovlivnil do určitých skupin.
Bill: Je to vlastně něco, co můžete vidět na CD Devilish. Vypadáme naprosto stejně, jako teď. Vypadáme minimálně jinak, ale můžete vidět za tu dobu, že jsme pořád byli stejní lidi jako dnes.
V Německu máte Live DVD. Vyjde i v Anglii?
Bill: Ještě to není naplánované. Bylo by skvělé tady udělat DVD - hrát před velkým publikem v Londýně a udělat z toho DVD. O tom sníme a proto jsme taky tady.
Na jednom internetovém fóru je zmíněna Tokio Hotel kniha.
Bill: Je tu kolem hodně knih, ale nekupujte je, protože to jsou kecy a nikdy jsme nepracovali s lidmi, kteří to napsali.
Nějaká zpráva pro vaše fanoušky?
Gustav: Těšíme se, až budeme hrát v Anglii a jsme tu rádi.
Tom: Děkujeme všem fanouškům za jejich podporu.