Sedím na gauči a prohlížím si ten dům.Je opravdu nádhernej.,,Tak řekneš mi co se stenii děje nebo to s nikým nechceš rozebírat?"zeptá se tichým hlasem.,,Přijela jsem si obhlídnou okolí.Budu tady od září studovat.Bydlím u jedný rodiny.Chtěla jsem se projít nočním Berlínem.Procházela jsem se a měla jsem žízeň.Tak jsem zamířila do jednoho baru.Já totiž trošku piju jednou na zábavě to začalo.Nechci s tím zbytečně někoho zatěžovat.Nerada o tom mluvím.ale potřebuju se někomu vyzpovídat."On se na mě dívá a nechce se mi do toho asi plíst ,protože nic neříká.,,No tak se mi svěří já to nikomu neřeknu.Rád si poslechnu tvůj příběh.Třeba ti budu moct pomoct."řekne a obejme mě.,,Je to na dlouho já ti řeknu jenom o tom dnešku a jindy o mí minulosti.Ale j tě upozorňuji,že to není nic hezkého."
Tak teda začnu.Stejnak mi nebude věřit ,ale ať si myslí sví.Já mu to nevnucuju on to chce vědět.,,Udělalo se mi špatně v baru.Tak jsem šla na WC.Potom jsem se sbalila a šla domů.Po cestě se mi udělalo znovu zle.Tak jsem nemohla pokračovat.Zůstala jsem stát tady u toho sloupu a sedla si.Doufala jsem ,že mě někdo vysvobodí.Pro mě to byla strašná situace."vysypu to ze sebe a víc mu neřeknu.Bylo by to na něj moc.Ani nevím kdo to je.Až se mi vrátí paměť tak si třeba vzpomenu.Holky mi o všech možných lidech vyprávěli,tak si možná vzpomenu.,,Víš je vidět,že se ti ulevilo.věřím ti to já to taky zažil když jsem se vracel z párty domů.Ale já do sebe nelil koktejl ale panáky.To bylo horší.Měl jsem druhý den strašnou kocovinu."Usměju se
Sedne si ke mně blíž a přehodí přes mě jeho mikinu.,,Celá se třeseš.Donesu ti něco na sebe.V tomhle nesmíš zůstat.Nachladla bys."Je tak ochotnej a to mi na něm příde bezvadný.Je to milý a sympatický člověk.Dokáže člověku pomoct,když potřebuje.Zvednu se a jdu sním.No spíš se ještě potácím.Ale už mi je líp.Trošku to povolilo.,,Radši se posaď já ti ji donesu.Počkej tu na mě."Má to tu fakt slušně zařízený.Takovej bejvák.Musí mí asi hodně peněz.Takovej luxus.Příjde s trikem a podá mi ho.,,Na obleč si ho nebude ti zima.Vidím jak se třeseš."Má pravdu zahřeju se.Ještě že mám aspoň džíny.Obleču si ho.Někam odejde a nechá mě tu samotnou.Cítím se tu bezpečně.Rozhlížím se kolem sebe.V rohu místnosti má ve stojanu kytaru.Někoho mi připomíná.Tu kytaru jsem někde viděla.Nevzpomenu si.,,Tady máš čaj.Je ovocném je na tobě vidět,že ti ovocný bude šmakovat.Postaví mi na stůl hrnek a zase někde zmizí.Kam proboha pořád chodí.To je ze mě tak rozhozenej nebo co?Vypiju si čaj.Moc dobrej.Neodolám zvednu se jdu pro kytaru.Začnu něco brnkat.napadla mě taková smutná melodie.Najednou přede mnou stojí on.,,Ty umíš hrát na basovku?Rychle přestanu a dělám jako by nic.Podám mu ji a nic neříká.Snad se nenaštval.Já si ji vlastně vzala bez dovolení.,,Neboj já ti nic neudělám.Moc hezky hraješ:"řekne a uculuje se.Ta pochvala mě potěší.
Sedne si ke mně a pohladí mě po vlasech.,,Dík za tu pochvalu.Já hraju jenom chvíli učila jsem se ve škole a měla jsem i soukromí hodiny.Spíš jako začátečním hraju.Ale zvládnu těžší.Naučila jsem se to v těch nejtěžších chvílích života."Kouká po mně jako vyjevenej.Co jsem řekla špatně?Snad nic.Opět se na mě hezky usměje.Má doopravdy nádherný úsměv a moc mu sluší.,,Zahraj mi něco prosím."Vezme kytaru našteluje si jí a začne hrát.Ta melodie mi něco připomíná.Já tu píseň znám.Zase si nemůžu vzpomenout.,,Ty brečíš??"Neodpovídám.Začne hrát 1 000 Meere.,,Ne jenom je to dojemný."Věnuje se hraní a já si začnu vybavovat text.Pohladí mě po zádech a začne hrát refrén.Já se pustí do zpěvu.Vidím.že je rád,že se k němu přidávám.Pak ale přestanu zpívat a zůstanu na něj koukat s otevřenou pusou.,,Co se děje??Něco ti není jasný nebo co??ptá se mě.,,Nic já jenom……..zadrhnu se já tě znám.Jo znám tě.Jsi to ty.Jooooooo"vykřiknu.Odloží kytaru do stojanu a vrací se ke mně.Vrhnu se na něj,ale on mě k sobě nepustí.Posadím se zpět na gauč.,,Děje se něco Georgu??Mlčí.,,Ne všechno je v pohodě.Jenom jsi mě zaskočila.Ty znáš moje jméno???Jo holky mi řekly kdo tu bydlí."Je docela překvapeném.,,Vrátila se mi paměť.Byla jsem zase utopená v depce.Ustoupila ,protože ví že nemá šanci."Georg se na mě podívá opět nemá co dodat.Nezná můj život.
Zkusím to znovu.Jenomže………!!!!!Zase ne.Nechce mě k sobě pustit.Nemá zájem.Bohužel si všimne toho čeho neměl.Teď z toho bude dělat vědu.Každej mi to rozmlouvá.Kvůli tomu jsem jela studovat do Německa.Skončila bych v léčebně.Já se z toho dostanu sama.Jednou to přece musím dokázat.
,,Ukaž co to máš na tý ruce???"Ucuknu.Nechci,aby tady přednášel moudrosti.Přetáhnu si rukáv přes ruku a obě ruce si nacpu do kapes.Hodí po mně takový smutný pohled.Doufám.že jsem mu nějak tímhle neublížila.Kvůli tomu mě každej odsuzuje.,,Tak já ti to teda všechno řeknu.Ale slib mi,že se nebudeš zlobit.To by mě docela naštvalo a musela bych odejít."Georg se mi podívá do očí.Ty jeho oči mluví ze něj.Říkají mi ,že se určitě zlobit nebude.Natáhnu ruku a dám mu ji na nohu.Chvíli se ostýchá a potom mi teda vyhrne rukáv.Zůstane jak opařený.Zírá na moji ruku.,,Co to jako má být??"vykoktá ze sebe.Já jsem to tušila v něm se to rozproudí a bude potlačovat zlobu.To jsem neměla dělat.Měla jsem si to nechat v tajnosti.Bude mi říkat ať to nedělám a takový to znám.Vyslechla jsem si o několikrát.Není to příjemný pocit ,když do vás někdo hučí.
,,To snad nemyslíš vážně???Že to je jenom namalovaný,nebo si ze mě střílíš."Pohladí mě po vlasech a praví:,,Taková hezká holka.A takhle se ničit."Nechci mu skákat do řeči ,ale musím.,,Georgu ty to asi moc nechápeš já byla v těžký situaci.Prostě se řežu a smířily se s tím i moje kamarádky."Georg se na mě dívá divným pohledem.Cítím v jeho očích napětí a zlost.Chce mi nadat.,,Jestli mi něco chceš tak do toho klidně mi nadej já to snesu.Od tebe neodejdu.Já se ti svěřila a tak teď ty mi řekni tvůj názor na to co dělám."Trošku se rozčílí a nechce křičet.Nevěřícně kouká na moje ruce.,,Georgu já tě mám ráda.Moc.Chápeš to???"Gee se jen usměje a sáhneme do kapsy.Vyndá žiletku a řekne:,,Prosím přestaň s tím."Uhnu pohledem.Nechci mu nic slibovat ,protože vím,že když tu nebude tak to udělám.,,Jak to prosímtě můžeš dělat??Vždyť to musí pekelně bolet.Já bych se tak bál tý bolesti."Jen se na něj dívám.Já tu bolest poprví zažila a byla to fakt síla.Bolelo to jako sviňa.Taky jsem se bála.Ale stalo se to mým pomocníkem v depkách.,,Kiki já nechci ,abys tak brzy umřela."Ne jen to ne smrt.Proč ji se m plete.,,Prosím tohle téma ne..Nerada se o něm bavím."Gee kývne.Obejmu ho a začnu brečet.,,Víš Kiki já mám nápad."