přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
__________________________________________________________
Bill a Tom Kaulitzovi z Tokio Hotel sní od školy o svobodě: dvojčata z Magdeburgu proti zbytku světa.
Bill a Tom Kaulitzovi jsou jednovaječná dvojčata a dělají spolu muziku již od dětství. V roce 2005 se to konečně povedlo. Jejich kapela Tokio Hotel se stala nejslavnějším německým objevem posledních let.
Tom: Až do šesti let, jsme šli naprosto stejným směrem. Oba jsme měli krátké vlasy a nosili šle.
Bill: Když se dívám na obrázky z dětství, nevidím mezi námi rozdíl. Předtím jsme nosili taky pulovry, na jednom bylo "Bill" a na druhém "Tom" s tím nás každý rozpoznal. Když jsme šli do školy, tak jsme taky vypadali stejně.
Tom: Ale měli jsme školní tašky v jiných barvách. Věřím, že v té době jsi nosil hodně červené. A já víc modré a černé. V té době jsme taky měli první vztah, kteří kluk měl v šesti letech? Ale nebyla tu holka, která byla zamilovaná do obou. Dívky ten rozdíl viděly vždycky.
Bill: No, měli jsme v jednu dobu stejnou holku.
Tom: Ale to nebylo ve stejnou dobu, jeden po druhém.
Bill: V jednu noc jsme měli i stejný sen. To se doteď stalo jenom jednou.
Tom: Ano. Byla to noční můra. Měli jsme v tu dobu divnou autonehodu.
Bill: Měli jsme takový koš, kde jsme měli hračky...
Tom: A vždycky v noci dělali divné zvuky. Děsně jsme se toho báli.
Bill: Mysleli jsme si, že je někdo zatím. Dlouhou dobu jsme taky byli rozděleni...
Tom: To bylo maximálně dva týdny. Bill byl v nemocnici, kvůli operaci. Nevydržíme to jeden bez druhého dlouho, rozhodně ne. Oba jsme naprosto vyváděli. Je pravda, že my, v hodně věcech - jací jsme, jak se vyjadřujeme, jak vypadáme - jsme velmi odlišní. Ale to se naplňuje. Vím, co Bill cítí a Bill ví, co já cítím. Často máme odlišné názory.
Bill: Nikdo se do toho nesmí plést. Co je mezi námi, zvládneme to spolu a potom to je vždycky: my dva proti zbytku světa.
Tom: Ve druhé třídě jsme začali s muzikou. Bill začal zpívat. Většinou Nenu. Náš nevlastní táta nás nechal používat jeho nástroje a já začal hrát na kytaru. Od toho momentu jsme chtěli být rockeři.
Bill: Lidé se na nás divně dívali. Ale vždycky jsme si vše rozhodovali sami. Rozhodovali jsem sami. Jenom proto, že jsme měli všechno jinak.
Tom: Žili jsme dlouho v Magdeburgu a potom se přestěhovali do vesnice. Ale už v té době byl pro nás Magdeburg malý.
Bill: Byl to takový mimozemský čas pro nás. Jenom jsme byli sledováni. A škola byla horor. Byly to nejhorší chvíle našeho života. Bylo to takhle - přežít to a vypadnout. Nejhloupější na tom být dvojčaty bylo, když nás v sedmé třídě rozdělili. Učitel řekl - takhle to nejde.
Tom: O víkendech jsme hráli v klubech. Někdy jenom tak a někdy za sto euro.
Bill: Vždycky jsme říkali - Někdy se to stane. Jen co k nám nakráčí nějaký producent.
Tom: Jediná věc, kterou můžete dělat, je vystupovat. Vystupovat a mít štěstí. Měli jsme štěstí. Každý týden jsme byli ve studiu a věřili tomu.
Bill: Vždycky jsme si mysleli "Prosím dostaňte nás odsud. Dejte tomu konec.".
Tom: A najednou naše video bylo hráno každou hodinu na Vivě. A my byli doma před televizí a říkali "Pěkný! Pěkný, už to hrajou zase!"
Bill: A na začátku jsme to vždycky nahrávali.
Tom: Naše texty mají co dělat s prolomením a svobodou, tomu věřím. Je to ze školních časů, protože tam jsme to takové měli. Mysleli jsme si, že jsme zůstali sami s našimi sny.
OMFG :D