Červenec 2008

Epizoda 37 (Screeny)

31. července 2008 v 20:48 | Georgína |  Screenshot
HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink

TH o slavných německých exportech

31. července 2008 v 20:47 | Georgína |  Články a rozhovory
Co si Tokio Hotel myslí o jiných slavných německých exportech?

Teď bych rád věděl váš upřímný názor na následující německé rockery. Nejprve Kraftwerk…
Bill:
Kraftwerk? Oh…Kraftwerk…tuhle hudbu skutečně nemusím: Moc je neznám.

Nina Hagen
Bill:
Myslím, že je opravdu cool. Potkal jsem ji jednou někde v Německu a je opravdu milá.
Tom: Je opravdu bláznivá. Víte, ona mluví stejně špatně anglicky, jako my.

Nena
Bill:
Nena! Nena byla opravdu můj první kontakt s hudbou a stále Nenu miluju. Je skutečně skvělá zpěvačka, miluju ji.

Scorpions
Bill:
Scorpions! "Wind of Change." Potkali jsme je tak před rokem a půl.
Tom: Myslím, že jsou skvělí. Všude tady měli velký úspěch, hrají ve velkých halách a na velkých místech, je to skvělé. Jak víte, tak to ale opravdu není má oblíbená hudba. Líbí se mi, jak jsou úspěšní. Je to dobré.

Rammstein
Bil
l: Rammstein! Myslím, že jsou velmi úspěšní a vždycky mají skvělé podium, skvělá živá vystoupení. A myslím, že mají opravdu úžasnou kariéru a za to mají respekt.

A samozřejmě nejdůležitější David Hasselhoff.
Bill
(směje se): To je Georgův vzor!
Tom: Knihgt Rider je víc úspěšnější, než hudba Davida Hasselhoffa a Pobřežní hlídka.
Bill: Každý nám řekli, "David Hassalhoff je v Německu tak úspěšný" a my "Cože? Nikdy jsem to neslyšel!"
Tom: Známe jenom Knight Rider a Pobřežní hlídku. Ale neznám nikoho, komu se líbí jeho hudba kromě Georga. Georg není fanouškem hudby, ale tanečních pohybů. A já znám jenom Pobřežní hlídku, ale ne kvůli Davidu Hasselhoffovi, ale kvůli Pamele Anderson!

TH – Do Dánska přijedeme!

31. července 2008 v 20:46 | Georgína |  Články a rozhovory
Na jaře jste museli zrušit hodně koncertů, protože Bill musel jít na operaci hlasivek. Teď jste zpátky. Jak se cítíš?
Bill:
Je tak skvělé, být znova na podiu. Z toho celého procesu jsem byl opravdu vyděšený. Měl jsem strach a myslel jsem si: "Co když je můj hlas v troskách" nebo "Co když nebudu mít hlas jako předtím?" Naštěstí jsem se rychle zotavil. Jak jsem byl poprvé po operaci na podiu, tak to bylo opravdu úžasné. A skutečně si užívám koncerty, které momentálně hrajeme.

Co tahle nemoc znamenala pro kapelu?
Georg:
Byla to situace, kde moc nebyla v našich rukou. Jediné, co jsme mohli udělat, je přát mu uzdravení a pak jen čekat.
Tom: Trvalo to nějaký čas, než jsme si opravdu uvědomili, že jsme museli zrušit zbytek našeho turné. Na začátku, když byl odjel do Německa na kontrolu, zbytek nás cestoval z města do města, protože jsme celou dobu doufali, že se Bill vrátí.
Bill: Skutečně si myslím, že tahle skutečnost nám přinesla užší spolupráci.

Měli jste strach, že by to byl konec Tokio Hotel?
Tom
: Samozřejmě jsme na to mysleli. Zvláště v počátku, když jsme nevěděli, co je špatně. Ale po nějaké době jsme začali přemýšlel o budoucnosti a že se Bill určitě vrátí. Nejhorší věc, jako jsme si představovali byla, že bych to musel převzít za Billa. Haha

V současné době prorážíte do USA. Proč je to pro vás tak důležité?
Tom:
Jet do USA a zkusit tam štěstí je opravdu úžasné - zejména pro německou kapelu. Je to vzácné, jen tak to nestává. Takže když dostaneme šance, přijedeme a zkoušíme to tam. Ale ve skutečnosti to není tak, že máme plán, které země chceme dobýt. Ale jako obvykle, jsou tam naši fanoušci, kteří nás objevují online a když vidíme, že nás mají rádi, jedeme tam. Tak to prostě funguje.

Jakou nejbláznivější věc jste zažili v USA?
Bill:
Je tu tolik věci, také je to těžké vybrat. Ale nedáváno jsme v LA seděli po koncertě v backstage pokoji a náhle slyšíme podivný zvuk. Pak jsme zjistila, že to je holka, která se snaží dostat přes okno ve druhém patře! Bohužel se tam zasekla a pak ještě ztratila foťák. Docela šílené.

Někteří dánští fanoušci se cítí trochu zklamaní za zrušený koncert v Dánsku a že není nahrazen. Co byste jim chtěli říct?
Bill:
Opravdu chceme říct, hlavně já, že je nám opravdu opravdu líto, že jsme ho museli zrušit. V té situaci jsme nemohli dělat nic jiného. Bohužel se nám nepodařilo najít nový termín, ale slibujeme, že přijedeme a uděláme koncert, jakmile to bude možné.

Naked Eye - Wer ist Tokio Hotel?

31. července 2008 v 20:37 | Georgína |  Články a rozhovory
Proč jména Tokio Hotel?
Bill Kaulitz:
Bylo to tak, protože jsme hledali jméno, které je nám blízké. Všichni čtyři jsme městští lidé, milujeme velká města a jsme z opravdu malého, škaredého města v Německu a to je opravdu hrozné a vždycky jsme nesnášeli naši vesnici a chtěli jsme být ve velkých městech. To byl vždycky náš velký sen. A Tokio dobře zní, hezky to zní. A potom jsme si tedy řekl, ok Tokio. Vše, co jsme o něm slyšeli bylo, "Yeah, to je obrovské město a je to tam šílené" a opravdu jsme tam chceme jet.

Takže jste tam ještě nebyli?
Bill:
Ne, ne

A doufáte, že se tam jednoho dne dostanete?
Bill:
Jo! Doufáme, že tento rok, ale uvidíme.
Tom Kaulitz: Možná zahrát koncert.
Georg Listing: Tokyo Dome dobře zní! Jsou tam nějaké fanouškovské stránky a věci z Japonska, uvidíme, jestli budete mít na to čas tento rok nebo až ten příští.

Váš song "Don't Jump", je v něm nějaká osobní zpráva?
Bill:
Myslím, že jsme o tom mluvili, o sebevraždě, protože je to song z našeho druhého německého alba a nahrání bylo inspirováno našimi fanoušky a hodně příběhy, co jsme slyšeli. Dostali jsme od našich fanoušků tolik dopisů a příběhů.
Tom: A známe takové věci z osobních zkušeností, je to velké téma, můžete to zjistit z dopisů od fanoušků.
Bill: A víte, každý má ve své životě situaci, ve které to je jako "Oh, jsem tak smutný, jsem tak…" Nevím, každý má ve své životě ty horší části a my jsme řekli ok, napíšeme o tom song a že skočit není žádným řešením.

Řekněte mi jednu osobnost, která vás v hudbě ovlivnila. Ať už německou nebo…
Bill
: Pro mě byl první kontakt s hudbou u Neny. Když jsem měl 6 let, viděl jsem ji v televizi. Teď poslouchám Coldpaly, Keen a Green Day.
Tom: Víte, nikdy jsme neměl žádný vzor nebo tak, ale když jsem byl dítě, tak Aerosmith byli velkou kapelou. Opravdu dítě. Vím, mám teď 18, ale opravdu dítě. Jo, Aerosmith.
Georg: Pro mě, taky nemám vzor, nechtěl jsem se podobat té a té osobě. Ale miluju Oasis. S Oasis jsem skutečně začal s posloucháním hudby.
Gustav Schäfer: Vyrostl jsem na Ericu Claptonovi a rockových hvězdách, ale teď poslouchám tvrdší věci, jako je Metallica.

David Jost - manažer kapely, který se hlasitě vyjadřuje

31. července 2008 v 20:34 | Georgína |  Články a rozhovory
Talent, tvrdá práce a štěstí - co se potřebuje, abyste se dostali na vrchol? Producent Tokio Hotel, David Jost, to ví!

Je producent, textař a manažer Tokio Hotel. David Jost objevil kapelu z Magdeburku a postavil k mezinárodnímu úspěchu. Kreativní Hamburčan je workholik, jeho kalendář s termíny je téměř plný. Nicméně si 35letý udělal čas na exkluzivní rozhovor pro Yam! Prozradil nám, co musí mít hvězda, aby měla trvalý úspěch a proč se často počítá s více než talentem…

Co musí přinést hvězda?
David
: Potenciál! Musí mít především emocionální potenciál a kromě toho velmi velkou sílu. Pokud má talent a touhu koncentrované na vysoké úrovni, má velmi velké šance, že se dříve či později prosadí.

Může se to také podařit, když se má jenom jedna z těchto dvou vlastnosti?
David:
Ano, ale musí ji mít obzvláště silnou. Pokud je pouze talent a ne moc velkou touhu rozhodnout se, musí mít štěstí a být obklopen lidmi, kteří ho dovedou k úspěchu. Dokonce i na druhou stranu to může fungovat. Někdo má spíše průměrný talent, ale stálá šance na úspěch je enormní silná vůle a inteligence.

Existuje nějaký dobrý příklad?
David:
Madonna! Skutečně tak vynikající zpěvačka vlastně není, ale zato je velmi inteligentní. Drží se ve světové špičce přes 20 let. To nemá nic společného se štěstím. Nikdo nemá tak dlouhotrvající štěstí. Nic neponechává náhodě. Ačkoliv stojí Madonna na podiu, patří k největším tahounům hudební branže.

A co se ještě potřebuje k trvalému úspěchu?
David:
Důležitá vlastnost, která se také spojuje, je ochota obětovat se v zájmu dosažení svého cíle. Pro velký a dlouhotrvající úspěch se musí téměř vždycky dostat oběť. To neplatí jenom pro hudební branži. Musí se mít už neuvěřitelné množství štěstí a talentu, aby se bez obětavosti držel krok.

Při čem rozpoznáš talent?
David:
To nelze říct tak paušálně. Většina talentu je patrných. Já spoléhám hlavně na můj dobrý pocit.

A jaký jsi měl pocit, když jsi poprvé viděl Tokio Hotel?
David:
Byl jsem úplně mimo (směje se). Stalo se to nečekaně. V té době jsem měl v úmyslu vlastně něco úplně jiného, ale okamžitě jsem na to zapomněl, když kdy kluky poprvé uviděl a uslyšel. Bill mě tehdy 13 a mě a mé kamarády uchvátil, když tehdy prezentoval živé ukázky v jejich malé zkušebně v Magdeburku. Pak jsme klukům po pár hodinách řekl, že je bereme a oni celou dobu jenom křičeli "Ano" a "Strike". (šklebí se)

Věděl jsi, že Tokio Hotel budou tak mezinárodně úspěšní?
David:
Ne, jistěže ne. Ale byl jsem přesvědčen, že v Německu se dostanou vysoko. Na to bych vsadil celý hudební průmysl. Ale bylo by už arogantní, když by se očekával mezinárodní úspěch.

Jaký je recept na úspěch Tokio Hotel?
David:
Hudební trh je plný umělců, kteří běží úspěšně pouze tehdy, když všichni říkají přesně, co je zapotřebí udělat přesně a pečlivě. Kdežto TH jsou pravý opak.

Do jaké míry?
David:
Když je Billovi něco proti jeho vůli, neudělá to. Bill potřebuje na to, co dělá, být zcela přesvědčen a pak to je opravdu tak dobré, jak to jen může být. Už jako malý kluk přesně věděl, co chce a zejména to, co nechce. Lidi to cítí. Kromě toho je sám o sobě hodně emocionální. Takový frontman se najde v Německu pouze jeden za několik desetiletí. Hvězdný potenciál této kapely je tak velký. Dokonce i když bych úplný idiot, nechtěl bych narazit s touhle věcí do zdi (směje se).

Textař nebo manažer - co tě víc baví?
David:
Psaní songů je samozřejmě zábavnější. Ale manažer je také kreativní a různorodá práce. Mám štěstí, že pracuju pro kapelu, v které věřím a která mě každý den nakopne. Pokud by to tak nebylo, nemohl bych dělat tuto práci.

Začal jsi už s Tokio Hotel pracovat na třetím albu?
David:
Se psaním songů jsme začali. Bill je právě na vrcholu kreativity a neustále přichází s novým nápady.

Jaký je ten nejlepší song, který si kdy složil?
David:
Den jsem ještě nenapsal. To teprve přijde (směje se).
source: DE Yam #8

Photoshoot - prosinec 2007

30. července 2008 v 20:33 | Georgína |  Photoshoots



Star Club

30. července 2008 v 20:28 | Georgína |  Časopisy zahraniční

Žabičky

30. července 2008 v 20:25 | Georgína |  Georg

Vím ,že tzo semky nepatří ,ale ty žabičky jsou tak nádherný a tak je dávám ke Geemu ptž on je taky taková malá moje žabička.....xDDDD

TU scany (Mex)

29. července 2008 v 20:33 | Georgína |  Časopisy zahraniční



Tokio LIVE

29. července 2008 v 20:32 | Georgína |  Články a rozhovory
přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
___________________________________________________
Rozdávání, vášeň a emoce.
Nebylo to víc nebo míň než 50 tisíc lidí, kteří sledovali Tokio Hotel živě na Rock in Rio. Byli ti nejvíc žádaní a nezklamali. Fanoušci zpívali, brečeli a byli nadšeni z kapely, která hrála na 100% víc než hodinu. Monsoon, Scream, Final Day. Tyhle hity nebyly vynechány!
Šílenství se zvýšilo, když se Bill, Tom, Georg a Gustav objevili na podiu se svými ohňostroji. Show začala s Break Away a Final Day. Potom 1000 Oceans, kdy Bill předvedl naprosté emoce, "Ahoj všichni, je úžasné to být dnes v noci s vámi. Pro nás je to jako sen být na podiu jako je tohle."
Bill se nepřestal pohybovat z jedné strany podia na druhou a ukazovali úžasnou show, hlavně se svým bratrem, který jako druhý získal nejvíc křiku. A fanoušci nejenom křičeli a brečeli emocemi, taky házeli všemožné věci na podium, od plyšových zvířat po spodní prádlo. S takovým šílenstvím, nějaká klidnost byla nezbytná, a to přišlo s krásnou písní Love is dead a Wir Sterben niemals aus.
Ale klid trval jenom chvilku, protože mezi ohněm Bill zavelel do megafonu publiku Scream. A s tím přišlo šílenství. S písněmi jako Black, On the Edge a Reden šla teplota ještě víc nahoru, ale ne tak jak Bill řekl, "Myslím, že je velmi horko. Chcete nějakou vodu?" a potom šel po podiu a poléval fanoušci vodou. Bylo to, aby fanoušci tak neomdlévali?
Koncert se přiblížil ke konci. Po Geh a Raise your hands, přišel podle Billa čas na "píseň, u které nezáleží na které zemi jsme, vždycky to bude vaše píseň." Nemohlo to být nic jiného než Monsoon, nejoblíbenější u fanoušků a zpívali hlasitěji než Bill. S "Brzy se vrátíme, slibujeme" kluci opustili podium.
Ne, Tokio nemohlo jenom tak odejít a při křiku tisíce lidí společně: "přídavek, přídavek" se vrátili na podium, aby ještě zazpívali By your side. Bill se objevil s ručníkem kolem krku. Mezi ohněm a světelnými efekty kluci sešli podium a dotkli se nějakých fanoušků v první řadě. Bill hodil svůj ročník a tentokrát už opravdu odešli. Ale zanechali neuvěřitelnou vzpomínku více než 50 tisícům lidí, kteří je viděli na Rock in Rio. Nebojte se, slíbili že se vrátí zpátky.

Nové album a Bill o ekonomické situaci

29. července 2008 v 20:31 | Georgína |  Články a rozhovory
přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
________________________________________________
Příští album Tokio Hotel se objeví v novém roce (2009). Jak David Jost, manažer a producent kluků, řekl: "Pracujeme intenzivně na novým materiálu, hlavně Bill má skvělou energii po operaci jeho hlasivek," řekl manažer. A co se děje teď u Billa? Odpovídá na ekonomické dotazy a kritiky na jeho nahrávací společnost: "Nejsem milionář a dokonce jsem od toho daleko," řekl Kaulitz v pozdním interview. "Naše práce vydělává peníze nahrávací společnost. Kdybychom chtěli být pohatí, zkusili bychom spíš hrát fotbal." Zajímalo by nás, co si David Jost o tom, co říká, myslí.

TH: "Velmi dobře se cítíme s našimi španělskými fanoušky"

29. července 2008 v 20:31 | Georgína |  Články a rozhovory
Motto Rock in Rio je "Pro lepší svět". Co byste udělali, aby byl svět lepším místem?
Bill:
Bill je opravdu obtížná otázka a nemůže být zodpovězena pouze jednou věcí. Je tady stále hodně věcí, které můžete udělat, aby byl svět lepší. A festival je prvním dobrým krokem, kterého se zúčastňují také hudebníci.

Jaký byl včerejší koncert v Barceloně?
Bill:
Jsme velmi rádi s našimi španělskými fanoušky. Minulou noc jsme tady hráli a byl to krásný koncert. Velmi dobře se cítíme s našimi španělskými fanoušky.

Už jste měli někdy strach o dosažení úspěchu v tak mladém věku?
Tom:
Jsou tady věci, které se nám staly a my stále ještě tomu nemůžeme uvěřit, jako být schopni vystupovat na Rock in Rio. Je pravda, že jsme úspěšní, víme, že jsme měli hodně štěstí a někdy a někdy je zapotřebí čas, k převzetí toho všeho.

Oblékáte se takto vždycky?
Tom:
Rádi bychom se takto vždycky oblékali, ale nemůžeme. Když jsme chodili do školy, oblékali jsme se takto, protože je to náš styl, ale když jdete takhle oblečení ven, tak vás všichni poznají.

Bille, jak se cítíš po operaci? Všiml sis nějaké změny hlasu?
Bill:
Ne a jsem opravdu šťastný. Teď konečně můžu říct, že je všechno jako dřív, což bylo cílem této operace. Je pravda, že to byla hrozná období naší kariéry a osobně se mě to hluboce dotklo. Nejhorší bylo, že nám bylo velmi líto všech našich fanoušků, protože jsme museli zrušit všechny koncerty. A zpěvák se vždycky obává operace hlasu, ale já teď naštěstí můžu říct, že je naplno v pohodě.

Včera koncert v Barceloně, dneska v Madridu, zítra v Lisabonu…jak držíte krok s tak intenzivním tempem?
Bill:
Dobře, protože jsme na práci závislí, je to tak téměř tři roky bez přestávky. Odpočíváme jenom dva týdny v roce, ale to je to, co jsme chtěli a chceme.
Tom: Sjednáváme si náš program, my rozhodujeme, kde a kdy vystupovat…nikdo to nerozhoduje za nás. Samozřejmě se stane, že už nemůžete dál, když jste ve třech různých městech a nikdy nevíte, kde se vzbudíte… ale je to něco, co nás naplňuje.

Co si myslíte o tomto fenoménu? Jste si vědomi, že to nemůže jednoho dne skončit?
Bill:
Ano, samozřejmě, ale musíte vědět, že jsme taky začínali jako malá kapela a chodila se na nás dívat pouze 4, 5 osob, takže víme, co je nemít úspěch, proto si ceníme toho, že ho máme. Doufáme, že to bude trvat delší dobu.

Znáte Jonas Brothers?
Tom
: Ano, slyšeli jsme o nich, zvláště, když jsme byli v USA. Jsou tam velmi slavní.
Bill: Teď začínají být slavní v Evropě. A to je něco, co máme společné s nimi, protože my začínáme v USA. Hudebně je ale moc dobře neznáme.

Jste bohatí, svobodní, slavní…má to i nějaké špatné stránky?
Bill:
Hodně úspěchu má také háček. Je to jako droga, chceš pořád víc, víc koncertů, víc turné a chceš dělat všechno lépe. A kvůli tomu jsme sami, musí to být jasné, že jsme všichni svobodní. (směje se)

Takže není pravda, že máš něco s Španělkou?
Bill:
Ne, to není pravda, už 3 roky jsem sám. Je tady tolik věcí, které se o náš šíří a nejsou pravda…jako že jsme ´malí multimilionáři´.

Tokio Hotel – Princové Parku!

29. července 2008 v 20:30 | Georgína |  Články a rozhovory
Více než 30 tisíc lidí se přišlo podívat na TH do PDP. Je to více, než událost. To je poprvé, co tak mladá kapela vyplňuje sama stadion, který je obvykle vyhrazen pro větší kolegy.
21.června, 17:00. Otevření dveří veřejnosti konečně umožňuje fanouškům vstoupit. Sen se stává skutečnosti!
19:10. Mladá kapela z Lille přichází na podium: "Dobrý večer, jmenujeme se BP Zoom!" Říká Lionel, blonďatý zpěvák, který je obklopen ze všech stran obrovským davem. Od prvního songu se publikum rychle připojuje a všichni zvedají ruce do vzduchu. Kvarteto říká: "Pro vás, aby stěny stadionu praskaly!" Pop-rockové kvarteto má možnost hrát své hity ( "appel aux Plastiscines") a ostatní (" If You Want Blood "AD / DC), zatímco děkují Tokio Hotel za jejich pozvání. Ovace je hlavní a nažhavení stadiúnu na 100% je splněno!
19:55. Slunce stále svítí na stěny PDP, vzrušení stoupá. Svátek hudby v Parku nenastává každý den!
Jaký to ohňostroj!
20:50. Sirény řvou ze zvukových aparatur. Obří plošina se otevírá. Bubeník Gustav začíná slavné "Ich brech aus" v rámci prvních výbuchů a jiných efektů pyrotechniky. Park křičí radostí! Koncert začal. Bill je oblečen v černých kalhotách, červeném tričku a k tomu stříbrný pásek - skvěle sladěno. Jeho hlas je silný. Ukazuje sebevědomý úsměv. "Ahoj všichni!", potom začíná "Der Letzte Tag". První ohňostroje začíná při slavném "Leb die Sekunde", příležitost pro Gustava, který se těší z přítomnosti bicí. Zvuk sirény přichází znova při hymně "Schrei", kterou Bill představuje se svým megafonem. Fanoušci jsou rádi, že ho slyší zpívat celý večer německy.
Gustav si zaslouží stadiónovou vlnu
21:30. Je nám ukazováno klasické přestávkové video (z dob Devilish a ukázky z Zimmer 483), čas na změnu oblečení (černo-červená kožená bunda, modré džíny s červenými pruhy) a všechny emoce dává do "Stich ins Glück ". Potom nastává energetické "Übers Ende der Welt" a "Reden"! Zpěvák mluví s publikem několikrát ve svém rodném jazyce. Ústřední plošina se pak uzavírá kolem Gustava. Je čas na "Spring nicht" a "Wo sind eure Hände". Plátna se zabarvují do červena a nastává tlukot srdce. Noc padá na Park stejně tak jako třicet tisíc hlasů začne zpívat slavné "Durch den Monsun" a akustické verze "In die Nacht" a "Rette mich". Při "Vergessene Kinder" vytvoří publikum obří německou vlajku s balónky. Čtyři hrdinové se loučí s "An deiner Seite (Ich bin da)". Ohňostroj a exploze radosti přichází. Gustav si zaslouží stadiónovou vlnu, zvedněte ruce!
Setlist (Parc des Princes, Paříž, 21.6.2008):
"Ich brech aus", "Der Letzte Tag", "1000 Meere", "Leb die Sekunde", "Totgeliebt", "Wir sterben niemals aus", "Schrei", "Schwarz", "Stich ins Glück", " Übers Ende der Welt "," Reden "," Heilig "," Geh "," Spring nicht "," Wo sind Eure Hände "a" Durch den Monsun ". První přídavek: "In die Nacht" a "Rette mich". Druhý přídavek: "Vergessene Kinder" a "závěrečné" An deiner Seite (Ich bin da) ".
By Jeff Veillet

Jako pravý fanoušek!

29. července 2008 v 20:29 | Georgína |  Články a rozhovory
Viděli jsme Tokio Hotel živě. Poprvé je to vždycky zvláštní a tohle bylo kouzelné. Bill, Tom, Gustav a Georg přijeli do Španělska a nezklamali nás.
Nervy se přehnaly žaludkem, když jsme čekali na jeden z nejvíce očekávaných koncertů. Nakonec začala velmi intenzivní noc…
Vyskočili na pódium s energií. I když měnily písně a speciální efekty, našim nohám to nebránilo v pohybu. Nepřestali jsme skákat a Bill vyzíval, abychom nezastavovali.
Naše hrdla náš po tak dlouhé době zpívaní bolely, ale přišel čas Scream! A my jsme to udělali, křičeli jsme. Ale pořád to bylo pro nás napřed. "Jste v pořádku?" , zeptal se Bill s úsměvem. Párty pokračuje. S Don't Jump a Ready, Set, Go. U Reden šílíme. "Tohle je věnováno mému bratrovi", řekl Bill.
Večer se blížil ke konci, ale stále chyběl hit Monsoon. Ten slabý hlas, který nám zůstal, nám ale nezabránil, abychom přestali ve zpívání. Potom ještě jeden song, Rescue me a byl konec.
Ještě předtím, než zmizeli, tak Bill hodil do publika ručník, Tom a Georg trsátka a Gustav svoje paličky. Každý mával rukama a naše mysl si to zapamatovala.
Viděli jsme je, měli velký ohlas a zajisté se brzo vrátí!

Coment 2008 shoot

28. července 2008 v 20:03 | Georgína |  Photoshoots


Američtí fanoušci volí Billa na špici!

28. července 2008 v 20:02 | Georgína |  Články a rozhovory
Tokio Hotel pokračují v dobývání Ameriky, v Hamburku vzniká třetí album.
Ze Stockholmu do Tel Avivu, z Lisabonu do Moskvy. Všude mají Tokio Hotel hysterické teenie fanoušky. Teď nastává volba na hamburgery - jejich dobývání Ameriky pokračuje. Děti v Americe je zblázněné do hitu Monsoon ("Durch den Monsun") a tak dostali tento klip na "MTV USA" na špici! R'n'B-Megastars jako Nelly a Chris Brown tomu přihlížejí.
Dokonce i kritici z New York Times byli prvním americkým koncertem těchto rockerů ohromeni a usoudili: "Úžasné od začátku do konce." A americký hudebním magazín "Rolling Stone" napsal, že Billova "podivná anglická výslovnost" dělá jejich hudbu ještě víc okouzlující. V srpnu absolvují Bill (18), Tom (18), Gustav (19) a Georg (21) např. koncerty v Chicagu, San Franciscu a Dallasu. Ale ve své vlasti budou také pracovat. V současné době sedí dvojčata každou volnou minutu s producentem Tokio Hotel - Davidem Jostem (35) v nahrávacím studiu. Jost: "Bill potom vždycky vyhrabuje ze své kapsy zmačkaný papír s řádky textu. Většinou je tam ještě nějaké logo hotelu z posledních cest v zahraničí. Je trochu chaotický a už toho hodně poztrácel, takže si svoje nápady píše do notebooku."

Také Angelina musí dávat autogramy

28. července 2008 v 19:59 | Georgína |  Články a rozhovory
Černá hříva, tmavě nalíčené oči, ležérní styl: 18letá se stylizuje jako Bill z Tokio Hotel.
Bad Oeynhausen - "Hej Bille, dej nám autogram!" - dívky ve Werre-Park v Bad Oeynhausenu ječí, když najednou Bill z Tokio Hotel pózuje před jejich foťáky. Wow!
Vzhledem k tomu, že Angelina "Lina" Schneiders (18) z Bad Oeynhausenu se stylizuje jako Bill Kaulitz z Tokio Hotel, je to skutečná hvězda. Její fotky vzbudily na internetu rozruch, na koncertech TH dává stovky autogramů a i dívky se do ní zamilovávají, přestože je i ona sama dívkou.
"Hodně fanoušků si také přeje, abych vystupovala", říká Lina. "Proto jsem si teď vzala hodiny zpěvu. Umím přezpívat všechny songy od TH a mým velkým snem je, abych byla zpěvačkou, stejně tak slavnou jako Bill." Přesto sebevědomí Lině nepřináší jenom přátele. I závist, nenávist a problémy patří do jejího života. Na její bývalé škole ji dokonce šikanovali, protože vypadá jako Bill, řekla Lina. "Byla jsem vždycky outsider, protože jsem nebyla na stejné vlně jako ostatní. Nenechali mě na pokoji, pomlouvali mě za mými zády, říkali, že jsem arogantní, že nosím paruku. Když jsem to vysvětlovala jedné holce, zmlátili mě."
Když na www.Knuddels.de, dáte jako klíčové slovo "Loitsche Channel", objeví se o Lině různé zvěsti pod přezdívkou "xschokoriegelx".
Byl velký rozruch, když se na internetu objevila fotka Liny jako dvojníka Billa s blondýnkou a objímají se. Lina: "Tahle fotka obstarala velký skandál až v Izraeli, protože si všichni mysleli, že je to skutečný Bill se svou stylistkou."
Od října má Lina opravdovou kamarádku: Nathalii (17), kterou potkala na koncertě v Berlíně. "Byla stylizovaná jako Bill a okamžitě se nám to zalíbilo", říká Lina.
Pro kluky nemá žádnou zvláštní slabost - s jednou výjimkou: "Bill je absolutně můj vysněný týpek", přiznává 18letá. "Do něho bych se mohla zamilovat…"


Návštěvnost za 21.7.-27.7.

28. července 2008 v 19:57 | Georgína |  Blog
Navstevnost za minuly tyden (21.7. 2008 - 27.7. 2008) je:
Pondeli: 12
Utery: 37
Streda: 23
Ctvrtek: 14
Patek: 26
Sobota: 25
Nedele: 25

Celkem: 162

Modena -Black (Georg)

26. července 2008 v 16:59 | Georgína |  Videa z koncertů

Návštěvnost za 14.7.-20.7.

26. července 2008 v 16:26 | Georgína |  Blog
Navstevnost za minuly tyden (14.7. 2008 - 20.7. 2008) je:
Pondeli: 22
Utery: 17
Streda: 21
Ctvrtek: 14
Patek: 23
Sobota: 11
Nedele: 12

Celkem: 120
Tak jsem si všimla ,že i hezky klesá návštěvnost,newm jestli je to tím ,že jsem často pryč a nebo lidi nemají o Th už takový zájem...